Šangri-la


O víkendu před dvěma týdny jsme s Janie navštívili výstavu Šangri-la, která se konala v areálu Brněnské Olympie. Na výstavu jsme se chystali už delší dobu, protože jsme měli výhodný voucher ze Slevomatu, který v listopadu končí. Strávili jsme tam asi 4 hodiny a kdyby už nezavírali, určitě bych tam zůstal i déle. Z výstavy jsem byl nadšen, a proto bych se s vámi rád podělil o některé postřehy.

Výstava byla rozdělena na 4 části: Nepál, Tibet, Bhůtán a Indie. Pomocí zajímavých fotografií s popisem, poučných textů, příběhů, předmětů, rekvizit a video projekcí byl divák vtažen do děje a doslova pohlcen kulturami a náboženstvím této krásné a tajemné země. Jakoby se zastavil čas a já se na chvíli odprostil od všech starostí, stresů a užíval atmosféru pohody, světa plného barev, historie a krásné přírody.

Výstava začínala v džungli. Viděli jsme mnoho krásných fotografií místních domorodců s body-tuningem (ozdoby v uších, v nose, tetování apod.), zahráli jsme si na animistický bubínek a poseděli v chýši u ohně. Dozvěděli jsme se, že nejnebezpečnějším zvířetem v džungli není tygr nebo kobra, nýbrž komár Anopheles, který přenáší malárii. Na ní umírají milióny domorodců, kteří nemají léky. Cestovatel, který vyprávěl svůj příběh líčil, že malárii dostal 8x, ale pokaždé měl naštěstí u sebe léky.

Dále jsme se dostali do civilizace v Nepálu, kde jsme narazili na Yettiho. Ale byl na nás hodný. Na fotkách jsme si prohlédli mladou princeznu-bohyni, která je uctívána a hýčkána do té doby, než dostane první menstruaci. Poté už není čistá, stává se obyčejným člověkem a nahradí ji mladší nástupkyně.

Yetti

Došli jsme až do hor, těch nejvyšších na světě, tedy Himalájí. Na Mt. Everest vedou dvě cesty. Nejdřív jsme zvolili první cestu přes ledopád a prošli chladnou jeskyni. Přečetli jsme si příběhy horolezců (mimo jiné i dobrodružství Pražského primátora Pavla Béma), uviděli sněhuláka v Himalájích a dokonce i originál sněhovou kouli, bohužel rozteklou v uzavřené lahvi. Pak jsme se vydali tou druhou cestou přes vrcholky a vylezli až na samotný vrchol Mt. Everest. Dozvěděli jsme se také o zajímavém způsobu pohřbívání v horách. Jelikož je zde velký nedostatek stromů, kremace není příliš reálná. Pohřbení do země je zase náročné, zřejmě kvůli skalnaté a kamenité zemi. Proto se pohřbívá tím způsobem, že se zesnulý rozřeže a nechá ležet. Supi mrtvé tělo sežerou a zesnulý tak vykoná svůj poslední dobrý skutek - nakrmí svým tělem živé tvory.

Himaláje

Dostali jsme se do Tibetu a následně Bhůtánu. Zatočili jsme si modlitebími mlýnky, které za nás automaticky odříkaly modlitby, zahráli si na hrací misky, které vydávaly meditační dunivý tón, navštívili jsme klášter i obydlí chudých domorodců - obyčejný stan. Všude bylo spoustu barevných praporků s modlitbami. Modrá znamená nebe, bílá mraky, žlutá zemi, zelená vodu, červená oheň. Zajímavé bylo líčení pouti kolem nejposvátnější hory Kailas. Věřící plazivým krokem obejdou 50 km krkolomnou cestu za 3 týdny. Plazí se i po kamenech nebo v bahně.

Klášter

Ocitli jsme se na chvíli i v pekle! Dočetli jsme se  zajímavosti o východních náboženstvích. Budhismus je ateistický, v umění se často vyskytují erotické motivy a jsou uctívány falické předměty. Budhisté nesmí zabít žádného živého tvora. Hinduismus zase uctívá krávy. Hinduistou se nemůžete stát jen tak, musíte se jím narodit. Vyznavači Islámu zase nesmí jíst vepřové maso. V pekle nás zaujal krásný asijský drak, tak jsme se u něj vyfotili.

Drak

Poslední zemí, kterou jsme navštívili byla Indie, jedna z nejlidnatějších zemí světa. Přešli jsme po mostě řeku Ganga a dozvěděli se, že obyvatelé Indie konají před smrtí pouť k posvátné řece Ganga, aby zde strávili poslední chvíle života a očistili se od všech hříchů. Po smrti jsou mrtvoly spalovány a hozeny do řeky. Obřad je poměrně finančně nákladný. Ti chudší si nemohou dovolit drahé palivo na spálení, a tak nejsou spáleni zcela a stávají se potravou dravých ptáků. Prošli jsme také rušnými ulicemi Indie, kde se vyskytují nejrůznější obchodníci a živnostníci. Například čistič uší. Obyvatelé Indie mají na čele různé malůvky, které symbolizují jejich zařazení do jakési náboženské skupiny. Nakonec jsme si také nezapomněli polít vodou sochu bůžka, který prý nosí studentům štěstí při zkouškách.

Rekvizity výstavy

Výstava se mi moc líbila. Byla zajímavá a poučná. Na několika místech se pouštěly i zajímavé filmy. Bohužel nebyl čas je všechny shlédnout. Pomocí rekvizit (džungle, jeskyně, hora, klášter, peklo) jsem se dokázal na chvíli teleportovat do Asie, zastavit čas, meditovat a užívat si té příjemné atmosféry celé výstavy. Všem co ještě Šangri-la nenavštívili doporučuji, aby si pospíšili, protože výstava brzy končí. Určitě se vám bude líbit.

Hodnocení: 9/10